Tajný deník Gimliho

TAJNÝ DENÍK GIMLIHO

Den první: Grrrr!!! Vrrrr!!

Den druhý: Poflakuju se po Roklince s nafoukanýma elfama. Neprospívá to mému trávení. Požádal jsem Elronda, aby mě přestěhoval do druhého patra, jelikož jsem se nemohl dostat do koupelny, aniž bych se musel dívat na koupající se hobity v záři aromatických svíček. Je to absorudní. Včera mě postříkali jahodovou pěnou do koupele. Na druhé straně, můj vous je teď jemný a necuchá se.

Den třetí: Elrond mě odmítl přestěhovat. Dnes ráno jsem opět narazil na hobity. Co asi dělali s tou mrkví?? Horda blbců od přírody. Žádný div, že si ani nenechají narůst pořádné vousy.

Den sedmý: Mám podezření, že Aragorn, syn Arathornův je perverzní hobitofil. Úplně ignoruje nažhavenou elfí snoubenku a místo toho se tahá s těmi chlupatonohými skřítky v kožených šortkách. Naštěstí já, Gimli, syn Glóinův, jsem tu od toho, abych vyplnil její samotu.

Později: Elfky jsou akorát tak vysoké, aby mi zahřívyly moje uši. Ať žiju!!

Den devátý: Souhlasil jsem, že se zúčasním výpravy. Arwen je pořád víc majetnická. Gimli, syn Glóinův se nenchá nikým ochočit. To raději strávím čas s hobitíma citlivkama, než abych se tu poflakoval po Roklince s elfíma fintilama a mluvil s nima o "našem vztahu".

Den třináctý: Docela kosa na Caradhrasu. Velký boj o to, kdo ponese hobity nahoru. Nezúčastnil jsem se, protože jsem ukazoval Legolasovi, jak si zaplétat vlasy. Boj skončil tak, že se Aragorn nacpal Toho, co nese Prsten, do kalhot. Tak je to správně, Isildurův potomku. Klidně si udus Toho, kdo nese Prsten. Já nevím, ty lidi...

Den čtrnáctý: Doly Morie. Zdá se, že jsem se přepočítal, jelikož bratránek Balin je pod drnem nejméně šedesát let. No, mohlo mě to napadnout, když už mi nějakou dobu nedošla vánoční pohlednice z Morie. Ačkoliv nemůžu myslet na všechno.

Den patnáctý: Gandalf spadl do stínu. Hobiti toho samozřejmě využili jako omluvu pro to, aby se mohli pomazlit na skalách. Utrpěl jsem chlapácké obětí od Boromira. I když mě neustále tlačil svým Gondorským rohem do žeber. Alespoň doufám, že to byl roh. Ani se neodvažuji pomýšlet na to, že ne.

Den šestnáctý: Legolas mi řekl, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Navrhl jsem Legolasovi, že bychom si možná měli zvolit vůdce, který není takové prase. Legolas mě navrhl, jestli se s ním nechci vykoupat. Začínám mít podezření, že všechna ta slavná elfí poezie o přátelských poutech mezi válečníky je jen zástěrkou nelegálních sexuálních hrátek.

Den dvacátý: V Lorienu. Galadriel je docela kočka. zatímco se hobiti někte vojíždí a Boromir honí Aragorna, měl jsem čas jí předvést pár trpasličích triků. Nic velkýho, jenom něco ze "Schovej helmu" a "Vrtej se v dolu". Všeobecná spokojenost, až na Celeborna. Ale když nad tím tak přemýšlím, nebyl to náhodou Celeborn?? U elfů nikdy jeden neví.

Den dvacátý druhý: Opustili jsme Lorien, pádlujeme v loďkách už věčnost. Začínám se cítit velmi osamělý. Ti hobiti nevypadají zas tak špatně. Ve skutečnosti jsou docela roztomilý. I přez ty jejich blbý účesy. Nemůžu se přiblížit k Frodovi, aniž by mě Sam nepokousal. Pipin to táhne s Boromirem, takže snad Smíšek by mohl souhlasit s pěknou procházkou za svitu Luny. Ať žijí přátelská pouta mezi válečníky!!