Tajný deník Sarumana

TAJNÝ DENÍK SARUMANA

DEN JEDNA: Nudím se. V Železném pasu není kab elová televize. Není tu co dělat, leda psát urážlivé dopisy Radagastu Hnědému a Manfredu Světle Béžovému. Možná se kouknu na ten palantír. DEN DVA: Přes palantír jsem se seznámil s moc milým chlápkem. Vypadá, že mě má opravdu rád, a ne proto, že jsem nejmocnější čaroděj ve Středozemi. Rád bych věděl, jak vypadá. DEN TŘI: Už jsem trochu míň okouzlenej tím chlápkem z palantíru. Odmítá mi poslat fotku, akorát jednu s hodně velkým okem. Říká, že se stydí, ale já si spíš myslím, že je tlustej, nebo třeba chlupatej. O vztazích navázaných přes palantír jsem slyšel moc ošklivé historky. Asi bych to měl chvíli nechat vychladnout. DEN SEDM: No, co byste řekli, ukázalo se, že ten chlápek z palantíru je Temný pán Mordoru. To je moje typický štěstí. Ale mohlo to být i horší, řekl bych. Sauron není tlustej ani chlupatej, jenom odtělesněná síla zla. Teď musím jít, musím postavit ohromnou armádu démonů, aby zplundrovali zem. A taky jsem objednanej na manikúru. Udržet nehty do špičky není vůbec lehký. DEN DEVĚT: To je typický. Zrovna si sem jen tak přitančil Gandalf, a to ví, že nesnáším nečekaný návštěvy. Byl by mlel a mlel pořád o tom prstýnku, co dal svýmu novýmu příteli. Starej Gandalf je hrozně pervezní hobitofil. Je hanbou našeho Řádu. Chtěl se jen vytahovat a připomenout mi, že on má hobita a já mám poměr jen s oční bulvou. No, Saruman Bílý takovéhle jednání nespláchne. Předvedl jsem mu moje hmaty z Čarodějnické federace zápasu. Provedl jsem úspěšné sražení. Jsem borec. DEN TŘINÁCT: Jsem unavenej jak pořád lezu nahoru a dolů osm miliónů schodů jenom kvůli škádlení Gandalfa. Měl jsem ho uvrhnout do kobky se snadným přístupem, tam bych ho mohl zesměšňovat efektivněji a nemusel bych čekat až po snídani. DEN ČTRNÁCT: No tak, kdo plival žvejkačku dolů na skřety? Upřímně. DEN PATNÁCT: Zrovna uprostřed opravdu povedenýho kousku mi Gandalf unikl. Ale co. Ušetří mi to každodenní šplhání po schodech. DEN ŠESTNÁCT: Koukal jsem na palantír. Gandalf odjuchal na delší dovolenou pod stanem se čtyřmi hobity, vel. hezounkým elfem, a dost přitažlivým člověkem - ale sakra, to je Aragorn syn Arathornův. Jednou jsem ho vyhodil z Železného pasu, protože hrozně kvílel, že pořád není král. Pak je tam nějakej pochybně vypadající charakter a něco jako zarostlej mlok. Nebo možná je to trpaslík. To je ale banda. DEN DVACET: V jeskyních pod Železným pasem jsem zkřížil skřety s venkovními šotouši. Úmorná práce, protože skřeti a šotouši se neradi rozmnožují, ani když je povzbudíte večeří v lepším podniku a květinami. Přiště zkusím něco lehčího, třeba zkřížit skřety s roztleskávačkami ze sportovních turnajů, a vytvořím tak super nadupanou armádu, která bude moct pochodovat za dne a nebude remcat kvůli růžovým uniformám. DEN DVACET DVA: To jsem nevěděl, když jsem se rozhodl vytvořit armádu démonů pro Saurona, že to bude takovej humus. Proklínám své rozhodnutí být Saruman Bílý. Měl jsem se rozhodnout být Saruman Blátivě Hnědý nebo Saruman Lehce Nazelenalý. DEN DVACET ČTYŘI: Když vydržím koukat na palantír, možná uvidím, jak Gandalf dělá svůj kousek se špičatým kloboukem? DEN DVACET PĚT: Gandalf udělal kousek se špičatým kloboukem! Ten, který nese Prsten, byl úplně uchvácenej. Aragorn zjevně svlíká očima Toho, který nese prsten. Jestli si něco zkusí, Sam ho zabije.

DEN DVACET ŠEST: Chlupatej mlok je naprosto určitě trpaslík. Přistihl jsem ho, jak s jedním z těch hobitů hraje "schovej helmu". Vypadá to, že ten další člověk je Boromir z Gondoru. Copak jsem jedinej, kdo už dlouho chce jet do Minas Tirith a říct Služebníku králů, že "Gondor" zní jako "koulov" a že by měli najít míň pitomý jméno? Možná se mi to jen zdá. DEN DVACET OSM: Skurut-hai jsou skoro připraveni vyrazit. Dnes jsem se chvíli koukal na Společenstvo. Boromir přesvědčil nejmenšího hobita, aby "zadul na roh Gondoru". Tak jsem se nenasmál od té doby, co jsem v Druhém Věku dal dohromady Balroga s Gandalfem a Gandalf zdrhnul z hospody a nechal Balroga zaplatit účet. Palantír je bezva. Lepší než kabelovka.