TAJNÝ DENÍK ARAGORNA ZE DVOU VĚŽÍ
Den jedna: Běžel jsem čtyřicet mil přes Rohan. Žádné veverky k jídlu. Gimli má tak velikost na pečení. Slyšel jsem, že trpaslík chutná jako kuře. Ještě nejsem král.
Stav strniště: uspokojivý.
Stav strniště: uspokojivý.
Den dva: Narazili jsme na armádu Rohirů. Ptal jsem se Eomera, jestli ví, kde jsou hobiti. Odpověděl velice zdrženlivě. Možná je pořád naštvaný kvůli tomu poslednímu flámu, kdy jsem mu pomaloval celého koně sprosťárnama v elfštině. Odpustil jsem si poznámku, že evidentně kopíruje Legolasův účes. Choval by se ke mně jinak,
kdybych byl král.
Den tři: Když člověk vidí jednu hromadu spálených skřetů, zná je všechny. Víc nemám co říct.
Den čtyři: Potkali jsme Gandalfa. Ukázalo se, že ve skutečnosti nezemřel, ale Balrog ho donutil pracovat pro firmu, co prodává prášky na praní a on je teď Gandalf Bílý Bělejší. Děvka jedna prodejná. Příště si nechá zaplatit za trik se špičatým kloboukem.
Den šest: V Edorasu. Král Theoden se na mě vytahoval. Pořád: "Jsi tu snad král? Pokud vím, tak jsem tady král já. A když se podívám kolem, nevidím nikoho jiného s korunou na hlavě. Co?"
Musel jsem připustit, že ještě nejsem král.
Za trest jsem mu ukradl peněženku a otevřel jsem si účet v rohanském GAPu. Koupil jsem Gimlimu a Legolasovi stejné kloboučky.
Den sedm: Eowyn se asi líbím. Ani se jí nedivím, to mužné strniště vzrušuje i mě samotného.
Den devět: Spadl jsem z útesu. Pitomí vlci ze Železného pasu. Zdálo se mi, že mě zachránila Arwen, ale když jsem se probral, líbal jsem koně. Ztratil jsem někde v řece ten blýskavý náhrdelník. Dost mě to naštvalo, není nad nevkusnou bižuterii. No, Prsten je možná lepší.
Stav strniště: mokré.
Den dvanáct: Triumfální návrat do Helmova žlebu. Gimli mě objal. Copak mi musí pořád připomínat, že mi sahá jenom do pasu? Legolas mi vrátil náhrdelník. Mumlal něco v elfštině, nerozuměl jsem, jestli to bylo "Jdeš pozdě" nebo "Poval mě na zem a pořádně mi to udělej". Fakt nevím. Musím si trochu oprášit elfštinu, ať není trapas.
Pořád nejsem král, ale udržování morálky mužstva mě tak zaměstnává, že nemám čas nad tím dumat. Bitva, co nás čeká, by fakt měla být brnkačka.
Den čtrnáct: Stojím na hradbách Helmova žlebu. Míří sem absolutně neskutečné množství skřetů. Stejně, na koho se to tady hrajem? Asi jsme zcvokli. Snad to tady má nějaký zadní dvířka.
později: Elfové poslali na pomoc oddíl těch nejštíhlejších a nejpůvabnějších válečníků. V boji nebudou k ničemu, ale aspoň se budu moct dívat na něco pěkného, až budu umírat. Theoden pořád bručí: "To je neuvěřitelné!" kvůli elfům. Musím s ním souhlasit, je neuvěřitelné, že Haldirovo obočí neladí s jeho vlasy.
Snažím se vyklouznout zadními dvířky, ale Gimli za mnou všude chodí. S takovou nikdy nebudu král.
Den patnáct: Nečekaně jsme zvítězili, ale oslavy pokazila nechutná pohlednice od Faramira, na které je on na pláži v Osgiliathu s Tím, kdo nese Prstena jeho tlustým společníkem, jsou v barevných šortkách a popíjejí vodku s džusem. Je tam napsáno:
Drahý Aragorne
Díky za Prsten a hobity. Jsou malí, ale šikovní. Něco takového jsem vždycky chtěl. Pořád vzpomínám na naši společnou noc v Minas Tirith.
Zdravím a líbám,
Faramir
Zatracený Faramir. To už jsem mohl nechat Prsten Boromirovi. Aspoň vím, že ho Sam zabije, jestli si něco zkusí.
Pořád ještě nejsem král.
kdybych byl král.Den tři: Když člověk vidí jednu hromadu spálených skřetů, zná je všechny. Víc nemám co říct.
Den čtyři: Potkali jsme Gandalfa. Ukázalo se, že ve skutečnosti nezemřel, ale Balrog ho donutil pracovat pro firmu, co prodává prášky na praní a on je teď Gandalf Bílý Bělejší. Děvka jedna prodejná. Příště si nechá zaplatit za trik se špičatým kloboukem.
Den šest: V Edorasu. Král Theoden se na mě vytahoval. Pořád: "Jsi tu snad král? Pokud vím, tak jsem tady král já. A když se podívám kolem, nevidím nikoho jiného s korunou na hlavě. Co?"
Musel jsem připustit, že ještě nejsem král.
Za trest jsem mu ukradl peněženku a otevřel jsem si účet v rohanském GAPu. Koupil jsem Gimlimu a Legolasovi stejné kloboučky.
Den sedm: Eowyn se asi líbím. Ani se jí nedivím, to mužné strniště vzrušuje i mě samotného.
Den devět: Spadl jsem z útesu. Pitomí vlci ze Železného pasu. Zdálo se mi, že mě zachránila Arwen, ale když jsem se probral, líbal jsem koně. Ztratil jsem někde v řece ten blýskavý náhrdelník. Dost mě to naštvalo, není nad nevkusnou bižuterii. No, Prsten je možná lepší.
Stav strniště: mokré.
Den dvanáct: Triumfální návrat do Helmova žlebu. Gimli mě objal. Copak mi musí pořád připomínat, že mi sahá jenom do pasu? Legolas mi vrátil náhrdelník. Mumlal něco v elfštině, nerozuměl jsem, jestli to bylo "Jdeš pozdě" nebo "Poval mě na zem a pořádně mi to udělej". Fakt nevím. Musím si trochu oprášit elfštinu, ať není trapas.
Pořád nejsem král, ale udržování morálky mužstva mě tak zaměstnává, že nemám čas nad tím dumat. Bitva, co nás čeká, by fakt měla být brnkačka.
Den čtrnáct: Stojím na hradbách Helmova žlebu. Míří sem absolutně neskutečné množství skřetů. Stejně, na koho se to tady hrajem? Asi jsme zcvokli. Snad to tady má nějaký zadní dvířka.
později: Elfové poslali na pomoc oddíl těch nejštíhlejších a nejpůvabnějších válečníků. V boji nebudou k ničemu, ale aspoň se budu moct dívat na něco pěkného, až budu umírat. Theoden pořád bručí: "To je neuvěřitelné!" kvůli elfům. Musím s ním souhlasit, je neuvěřitelné, že Haldirovo obočí neladí s jeho vlasy.
Snažím se vyklouznout zadními dvířky, ale Gimli za mnou všude chodí. S takovou nikdy nebudu král.
Den patnáct: Nečekaně jsme zvítězili, ale oslavy pokazila nechutná pohlednice od Faramira, na které je on na pláži v Osgiliathu s Tím, kdo nese Prstena jeho tlustým společníkem, jsou v barevných šortkách a popíjejí vodku s džusem. Je tam napsáno:
Drahý Aragorne
Díky za Prsten a hobity. Jsou malí, ale šikovní. Něco takového jsem vždycky chtěl. Pořád vzpomínám na naši společnou noc v Minas Tirith.
Zdravím a líbám,
Faramir
Zatracený Faramir. To už jsem mohl nechat Prsten Boromirovi. Aspoň vím, že ho Sam zabije, jestli si něco zkusí.
Pořád ještě nejsem král.
Komentáře
Okomentovat