EÓWYNIN TAJNÝ DENÍK
1. den: Na oslavě mých narozenin jsem Théodreda náhodou šťouchla ratištěm kopí do rozkroku. Rozplakal se a tvrdil, že takovou bolest nikdy nemůžu pochopit. Nechápu o čem mluví. Asi mi závidí, že dokážu střílet z luku rychleji než on. Kůň, kterého jsem dostala k narozeninám, je super.
O něco později: Proč princezny nesmí jezdit obkročmo?
Ještě později: Až budu velká, budu mužem.
Ještě později: Až budu velká, budu mužem.
390. den: Mečem jsem Éomerovi oholila ty dva chlupy, které hrdě prohlašuje za bradu. Strýček mi vynadal a přinutil mě ušít Rohanskou zástavu. A meč mám prý odkládat alespoň při jídle. Zástavu strhl vítr, jen co ji vyvěsili. Asi bych to měla příště zkusit spíš s jehlou, než se šípy, které jsem vytáhla ze zad těm zbabělým Vrchovcům.
Chci být mužem.
Chci být mužem.
1001. den: Strašně, strašně se nudím. Všechny tu znám, samý kůň a samý chlap. Z Edorasu je sice dobrý výhled, ale vítr nám stále strhává satelitní anténu.
Dostala jsem nový štít. Růžový. Černou fixkou jsem na něj namalovala neslušné piktogramy, ale strýček říká, že se to na princeznu nehodí. A Éomer může?
1002. den: Muži to mají o tolik snazší. Můžou nahlas krkat, prdět, můžou na sobě nosit neomezené množství doplňků z drahého kovu a tvrdit, že je to brnění.
Strýček prohlásil, že potřebuje nového patolízala, ehm, rádce. Už si dal inzerát do Rohanského večerníku. Povídám: "Strýčku, jsem chytrá, šikovná a vzdělaná. Na co potřebuješ ještě rádce?" Odpověděl mi: "Slovo rádce je mužského rodu, drahá Éowyn."
Zkoušela jsem si dát do kalhot ponožku, ale vypadla mi, když jsem Éomerovi a Théodredovi dávala lekci šermu.
1005. den: Dostavil se jediný uchazeč. Éomerovi se nelíbí, protože je to dost slizký tvor, ale aspoň se to tu začíná hýbat. Nový rádce hned první den přesvědčil strýce, že dnes už se image energického zdravého muže ve zralém věku nenosí. Neustále mu přizvukuje, že jsem žena, ale z jeho úst to zní jaksi jinak. Asi o tom budu uvažovat.
1206. den: Rohanská pokladnice se rychle vyprazdňuje. Naštěstí si strýček ještě přivydělá - chodí zaskakovat k filmu za jakéhosi Metuzalemixe. Nechápu, za co ho platí, mě ta plíseň na jeho nose vůbec nepřipadá fotogenická. A stejně mi za ty peníze nikdy nekoupí nový meč, vždycky si to splete a donese voňavčičky a zlaté nitě.
Zoufale potřebuji být nezávislá.
Asi navštívím čarodějnici, aby ze mně udělala muže.
1207. den: Čarodějnici jsem nezastihla, Théodreda zabili v boji. a dobře mu tak, když vzal s sebou Éomera, a mně nechal doma. Byla jsem to říct strýčkovi, ale ten byl příliš zaujatý kocháním se ve svém Alzheimerovi.
Vypadá to, že jsem teď přímou dědičkou Rohanského trůnu. Ale až po Éomerovi, samozřejmě, přestože ho vyhodili z domu pro používání neslušných slov na adresu našeho patolízala.
Proč nejsem muž?
1210. den: Éomer mi chybí, nemám koho prohánět s mečem po hradbách. Dnes přišli čtyři cizinci: jeden stařec o holi, jeden elf, kterého podezřívám, že je ženštější víc než já, takový malý chlupatý bobr s helmou a jeden MUŽ. Jmenuje se Aragorn a myslím si, že jeho příchod znamená v mém životě velký obrat.
Aragorn je tak otrhaný, smradlavý a zarostlý - zkrátka mužný. Mnohem mužnější, než chlapi, které jsem až doteď poznala, když nepočítám chudáka Théodreda. V jeho blízkosti mi už nepřipadá tak hloupé být ženou. Abych mu dala najevo svou náklonnost, bezbolestně jsem mu vyrazila meč z ruky. Mimo jiné, patolízala vyhodili z domu a ten bělovlasý stařec vyléčil strýčka z Alzheimera.
1211. den: Strýc rozhodl, že všichni půjdeme do Helmova Žlebu. Konečně se něco děje. Strašně se těším, protože s námi jde i Aragorn.
Aragorn mi něco naznačil o prstenu. Jde na to trochu zhurta, ale dnes jsou jiné časy. Srdce se mi rozbušilo, protože prsten od Aragorna by znamenal, že můj nudný život v Rohanu skončí. Požádala jsem Aragorna, ať se vysloví, kdy se vezmeme. Trochu ho to zarazilo. Možná je to tím, že mě vychovali, abych řešila věci jako muž.
Měla bych začít pracovat na svém ženství.
1212. den: Aragorn se ještě stále nevyjádřil, přestože si cvičím dlouhé pohledy a svůdné úsměvy. Cesta je nudná, až na příjemné intermezzo - přepadli nás vrrci a kupa skřetů, jejichž černá krev se velmi efektně vyjímá na čepeli meče. Pohádala jsem se se strýcem. Líp se s ním hádalo, když měl Alzheimera, protože mě nakonec donutil, abych šla se ženami a dětmi (!!!) do pevnosti, zatímco oni budou bojovat.
Kdyby nebylo Aragorna, chtěla bych být muž.
1215. den: Jsme v Helmově Žlebu. Strašně komplikovaná budova. Člověk potřebuje kompas a slepeckého psa, aby se tu vyznal. Ten bobr v helmě mi přinesl smutnou zprávu - Aragorn spadl z útesu. Jsem otřesená. Řekla bych, že to udělal naschvál, aby se vyhnul odpovědi.
Kašlu na svoje ženství a jdu si vyzkoušet brnění.
1216. den: Aragorn je zpátky, ještě mužnější než před tím. Zdá se, že jde po tom pěkném elfovi, a to jen proto, že je ženštější než já. Musím s tím něco udělat. Aragorn povídal, že se na nás valí Sarumanova desetitisícová armáda. Chtěla jsem se s Aragornem romanticky přivítat, ale doneslo se mi, že se velmi intimně chová ke svému koni. Asi si dám vyplnit rty kolagenem a zvětšit nozdry.
Večer téhož dne: Strýc začíná být nějak pesimistický, asi se obává, že tolik nepřátel nebudeme mít kam pochovat. Všechno, co má dlouhé vlasy, fasuje meč a helmu, jen mně zase nedali nic, přestože jsem se převlékla za Hámova syna. Jak přišli na to, že jsem žena?
Když byla nálada nejhorší, domašírovala armáda elitních elfských snajprů. Radost pohledět. Všichni jako jeden muž, dokonalé pohyby, dokonalá technika střelby. Jak by ne, když denně trénují už tři tisíce let. Škoda, že se ten hlavní nechal hned zabít, mohla jsem se od něj ledacos naučit. Hlavně to jak si upravit účes a půvabně mrkat.
1218 den: Bojujeme. Armáda skřetů a Skurut-hai je mnohem větší, než jsem si myslela. Nikdy jsem neviděla tolik samců pohromadě. A ty jejich kopí... Juch!
1219. den: Ten zženštilý elf mi předvedl, jak se surfuje na štítu ze schodů. Že mě to nenapadlo dřív! Do večera jsem to sjela nesčetněkrát, až se ten růžový lak úplně odřel. Vymyslela jsem super kreace, zaměřené na umělecký dojem ze zabíjení skřetů. Škoda, že všichni byli zaujatí tím, co se děje na hradbách, a nikdo se na mě nedíval. Šla jsem za Aragornem, že mu chci něco ukázat, ale on zahnul za roh a utekl bočními dvířky.
1220. den: Ubránili jsme se. Dalo se to čekat, protože jsem tu já a Aragorn také nebojuje špatně. Využila jsem toho, že byl Aragorn v dobré náladě z vítězství, a zkusmo jsem mu hupsla do náručí. Zabralo to! Skvěle, vrátil se Éomer se svými kámoši, konečně budu mít koho pošťuchovat mečem. I když... teď bych se asi měla chovat trochu ženštěji.
No dobře, budu ho popichovat jehlicí.
Strýček, Éomer a Aragorn cosi chystají, prý vyrazí do posledního velkého boje. Mám podezření, že mě chtějí z toho zase vyšoupnout. Ha, ha. Už jsem si dala tajně ušít mužské šaty a vykovat brnění na míru. Myslím, že mě čekají velmi napínavé zážitky.
Dostala jsem nový štít. Růžový. Černou fixkou jsem na něj namalovala neslušné piktogramy, ale strýček říká, že se to na princeznu nehodí. A Éomer může?
1002. den: Muži to mají o tolik snazší. Můžou nahlas krkat, prdět, můžou na sobě nosit neomezené množství doplňků z drahého kovu a tvrdit, že je to brnění.
Strýček prohlásil, že potřebuje nového patolízala, ehm, rádce. Už si dal inzerát do Rohanského večerníku. Povídám: "Strýčku, jsem chytrá, šikovná a vzdělaná. Na co potřebuješ ještě rádce?" Odpověděl mi: "Slovo rádce je mužského rodu, drahá Éowyn."
Zkoušela jsem si dát do kalhot ponožku, ale vypadla mi, když jsem Éomerovi a Théodredovi dávala lekci šermu.
1005. den: Dostavil se jediný uchazeč. Éomerovi se nelíbí, protože je to dost slizký tvor, ale aspoň se to tu začíná hýbat. Nový rádce hned první den přesvědčil strýce, že dnes už se image energického zdravého muže ve zralém věku nenosí. Neustále mu přizvukuje, že jsem žena, ale z jeho úst to zní jaksi jinak. Asi o tom budu uvažovat.
1206. den: Rohanská pokladnice se rychle vyprazdňuje. Naštěstí si strýček ještě přivydělá - chodí zaskakovat k filmu za jakéhosi Metuzalemixe. Nechápu, za co ho platí, mě ta plíseň na jeho nose vůbec nepřipadá fotogenická. A stejně mi za ty peníze nikdy nekoupí nový meč, vždycky si to splete a donese voňavčičky a zlaté nitě.
Zoufale potřebuji být nezávislá.
Asi navštívím čarodějnici, aby ze mně udělala muže.
1207. den: Čarodějnici jsem nezastihla, Théodreda zabili v boji. a dobře mu tak, když vzal s sebou Éomera, a mně nechal doma. Byla jsem to říct strýčkovi, ale ten byl příliš zaujatý kocháním se ve svém Alzheimerovi.
Vypadá to, že jsem teď přímou dědičkou Rohanského trůnu. Ale až po Éomerovi, samozřejmě, přestože ho vyhodili z domu pro používání neslušných slov na adresu našeho patolízala.
Proč nejsem muž?
1210. den: Éomer mi chybí, nemám koho prohánět s mečem po hradbách. Dnes přišli čtyři cizinci: jeden stařec o holi, jeden elf, kterého podezřívám, že je ženštější víc než já, takový malý chlupatý bobr s helmou a jeden MUŽ. Jmenuje se Aragorn a myslím si, že jeho příchod znamená v mém životě velký obrat.
Aragorn je tak otrhaný, smradlavý a zarostlý - zkrátka mužný. Mnohem mužnější, než chlapi, které jsem až doteď poznala, když nepočítám chudáka Théodreda. V jeho blízkosti mi už nepřipadá tak hloupé být ženou. Abych mu dala najevo svou náklonnost, bezbolestně jsem mu vyrazila meč z ruky. Mimo jiné, patolízala vyhodili z domu a ten bělovlasý stařec vyléčil strýčka z Alzheimera.
1211. den: Strýc rozhodl, že všichni půjdeme do Helmova Žlebu. Konečně se něco děje. Strašně se těším, protože s námi jde i Aragorn.
Aragorn mi něco naznačil o prstenu. Jde na to trochu zhurta, ale dnes jsou jiné časy. Srdce se mi rozbušilo, protože prsten od Aragorna by znamenal, že můj nudný život v Rohanu skončí. Požádala jsem Aragorna, ať se vysloví, kdy se vezmeme. Trochu ho to zarazilo. Možná je to tím, že mě vychovali, abych řešila věci jako muž.
Měla bych začít pracovat na svém ženství.
1212. den: Aragorn se ještě stále nevyjádřil, přestože si cvičím dlouhé pohledy a svůdné úsměvy. Cesta je nudná, až na příjemné intermezzo - přepadli nás vrrci a kupa skřetů, jejichž černá krev se velmi efektně vyjímá na čepeli meče. Pohádala jsem se se strýcem. Líp se s ním hádalo, když měl Alzheimera, protože mě nakonec donutil, abych šla se ženami a dětmi (!!!) do pevnosti, zatímco oni budou bojovat.
Kdyby nebylo Aragorna, chtěla bych být muž.
1215. den: Jsme v Helmově Žlebu. Strašně komplikovaná budova. Člověk potřebuje kompas a slepeckého psa, aby se tu vyznal. Ten bobr v helmě mi přinesl smutnou zprávu - Aragorn spadl z útesu. Jsem otřesená. Řekla bych, že to udělal naschvál, aby se vyhnul odpovědi.
Kašlu na svoje ženství a jdu si vyzkoušet brnění.
1216. den: Aragorn je zpátky, ještě mužnější než před tím. Zdá se, že jde po tom pěkném elfovi, a to jen proto, že je ženštější než já. Musím s tím něco udělat. Aragorn povídal, že se na nás valí Sarumanova desetitisícová armáda. Chtěla jsem se s Aragornem romanticky přivítat, ale doneslo se mi, že se velmi intimně chová ke svému koni. Asi si dám vyplnit rty kolagenem a zvětšit nozdry.
Večer téhož dne: Strýc začíná být nějak pesimistický, asi se obává, že tolik nepřátel nebudeme mít kam pochovat. Všechno, co má dlouhé vlasy, fasuje meč a helmu, jen mně zase nedali nic, přestože jsem se převlékla za Hámova syna. Jak přišli na to, že jsem žena?
Když byla nálada nejhorší, domašírovala armáda elitních elfských snajprů. Radost pohledět. Všichni jako jeden muž, dokonalé pohyby, dokonalá technika střelby. Jak by ne, když denně trénují už tři tisíce let. Škoda, že se ten hlavní nechal hned zabít, mohla jsem se od něj ledacos naučit. Hlavně to jak si upravit účes a půvabně mrkat.
1218 den: Bojujeme. Armáda skřetů a Skurut-hai je mnohem větší, než jsem si myslela. Nikdy jsem neviděla tolik samců pohromadě. A ty jejich kopí... Juch!
1219. den: Ten zženštilý elf mi předvedl, jak se surfuje na štítu ze schodů. Že mě to nenapadlo dřív! Do večera jsem to sjela nesčetněkrát, až se ten růžový lak úplně odřel. Vymyslela jsem super kreace, zaměřené na umělecký dojem ze zabíjení skřetů. Škoda, že všichni byli zaujatí tím, co se děje na hradbách, a nikdo se na mě nedíval. Šla jsem za Aragornem, že mu chci něco ukázat, ale on zahnul za roh a utekl bočními dvířky.
1220. den: Ubránili jsme se. Dalo se to čekat, protože jsem tu já a Aragorn také nebojuje špatně. Využila jsem toho, že byl Aragorn v dobré náladě z vítězství, a zkusmo jsem mu hupsla do náručí. Zabralo to! Skvěle, vrátil se Éomer se svými kámoši, konečně budu mít koho pošťuchovat mečem. I když... teď bych se asi měla chovat trochu ženštěji.
No dobře, budu ho popichovat jehlicí.
Strýček, Éomer a Aragorn cosi chystají, prý vyrazí do posledního velkého boje. Mám podezření, že mě chtějí z toho zase vyšoupnout. Ha, ha. Už jsem si dala tajně ušít mužské šaty a vykovat brnění na míru. Myslím, že mě čekají velmi napínavé zážitky.
Komentáře
Okomentovat