PÍSEŇ O ARYADORU
V Aryadoru, kde se sklání
lesnatý svah k širé pláni,
břehy řek se zelenají,
rákos šeptá v celém kraji
Aryadoru svěžích strání.
Slyšíš zvonce, které kozy
na krku na pastvě nosí
tam pod svahem plným borovic?
Slyšíš lesů naříkání,
když slunce své stíny shání
tam za svahem plným borovic?
Mezi kopci zabloudilo
a víc stínů, než je milo,
mezi kapradím se prochází.
Náhle však zvonce znějí,
po horách se hlasy smějí,
na východě první hvězdy vychází.
Dole při bukovém háji
lidé ohně zažíhají,
na březích říčky se scházejí.
V posledních paprscích světla
les na kopcích šeptá
větru staré báje o kraji.
O dobách, kdy o údolí
lidé ještě nevěděli,
kdy jen stíny v noci táhly po stráních;
jak se slunce naklonilo
nad hustý les, roztančilo
jenom houf pablesků světelných.
Také tehdy na stráních
zněly hlasy, zvonce, smích:
to si zpíval do kroku lid stínový.
Tam na horách při březích
říček aryadorských
tančilo se, zvonilo,
zpívalo se nemálo
starých písní starých božstev aryadorských.
J. R. R. Tolkien
Komentáře
Okomentovat