A. R. R. R. ROBERTS - SILMÁMILION
,,Tohle tutově trumfne Tolkienův trhák!"
Když jsem nedávno poctila místní knihovnu svou návštěvou za účelem vypůjčení dalších knížek k maturitě, napadlo mě do katalogového vyhlednávače napsat heslo Tolkien. Sice jsem měla za to, že už jsem knihovní fond - co se této oblasti týče - vyčerpala, ale následující vteřiny, minuty, hodiny a dny mě přesvědčily o naprostém opaku. Katalog mě totiž zavedl mezi regály až ke knize se zajímavým názvem Silmámilion s jakýmsi létajícím Glumem (či co to bylo za potvůrku) na obalu.
Už když jsem otevřela knížku, musela jsem se smát - konkrétně mapě a vtipně pojmenovaným místům (Elfíčko, Pořádně Hnus-Nádržka, Morho!...). A poté jsem se pustila do louskání samotného textu. Jeden záchvat smíchu stíhal druhý, řezala jsem se u toho jako šílenec. :) Dostávaly mě vtipné průpovídky, narážky na Silmarillion, proměnu Šauroně ve velkou slizkou šišlající bulvu, Lúfije šlapající si na jazyk (parodie na Lúthen), Zkázonosné prase, Titěrný mrňousek (zkráceně TM - kousíček erárního silmámilu, který nosil Šauroň pořád u sebe) a dlaší a další neuvěřitelné výmysly a vtípky. Za zmínku taky stojí dodatek k výslovnosti (př. ,,DH - si vyslovte jak chcete. Vážně, jak je ctěná libost, klidně ,,q" nebo ,,w". To mi fakt žíly nerhá..."), korespondence pana Robertse s nakladatelem Nonwinem, škytí sonety, či entí zpěv aneb žádná rvačka.
Ptáte se, jestli má smysl téhle knížce věnovat čas a úsilí? Odpovídám jednoznačně - ANO. Má to ale dvě podmínky - je dobré alespoň zevrubně znát Silmarillion a nebýt Prstenovský puritán - potom je zábava zaručená! :-)
Nakonec přidávám ukázku:
Ten [Šauroň] na svém termitu a s čoklem v zádech docválal až na N´Azdarský pahorek Kand el Labr, kde se tyčil sloup: žádný stožár pouličního osvětlení, nýbrž sloup, na jehož špici zářil drahokam.
Šauroňův strašlový pes nejprve zlověstně čenichal u paty sloupu, potom zvedl jednu ze svých příšerných tlap a hrůzostrašně si ulevil. Valdemar štítivě nakrčili nosíky: ,,Fujtajbl, to je ale nechutné!" Načež se Šauroň rozesmál na celé kolo, poněvadž se mu přídomek nechutný ukrutně zamlouval.
Ugoliáš začal sloup okusovat obrovitými chitinovými kusadly a zbytek překousl, takže se osvětlovací zařízení N´Azdaru s mohutným zaduněním skácelo. Šauroň zabalil padlý Silmámil do voskovaného papíru a zastrčil ho do své ďábelské bundy. Cvíli přemýšlel nad vhodným výrazem pro tak významný dějinný okamžik a pka zvolal: ,,Aha! Ahahaha!"
,,Takovéhle jednání je mi vážně proti srsti," prohlásil naštvaně Erár a masově nakladl na pastviny N´Azdaru řádku svítících klobás tak, že tvořily přerušovanou masitou čáru. Šauroňův šeredný pes hltal jednu uzeninu za druhou, a tím se vzdaloval od svého pána, až se dostal za kopec, kde už číhal Erár s obrovskou pánví, omráčil psisko ranou do hlavy a srazil je k zemi.
,,Hej, Šauroni!" zahalekal za vrchol, ,,mí Valdemar zatlačily tvé škyty do moře a tvůj pes se právě pokácel!"
,,Ať se třeba pokálí," zněla odpověď, ,,mě je to šumafuk!" :-)
Komentáře
Okomentovat