Peter Jackson očima Seana Astina

PETER JACKSON OČIMA SEANA ASTINA

Mára rë!

K vytvoření tohoto článku se odhodlávám už mnoho dní, ba dokonce měsíců. Napadl mě kdysi v zimě, když jsem jen tak vzala knížku Tam a zase zpátky, ve které Sean Astin popisuje ntáčení Pána Prstenů, přírodu NZ, a hlavně lidi - své kolegy a přátele. No, a protože Peter Jackson je takovou tou hlavní postavičkou všeho dění kolem filmové stránky Středozemě, rozhodla jsem se vybrat z výše zníněné knížky ty nejzajímavější zmínky o tomto člověku...

Přeju příjemné počtení :)

,,Až později jsem měl možnost poznat, že Peter je neobyčejně zkušený a obratný vůdce: má své tiché, intelektuální způsoby, když si to ale situace žádá, je schopen brovského nasazení. Zcela určitě není ukřičený ani despotický typ; je dokonalým příkladem režiséra, který je schopen dosáhnout vysokých cílů a motivovat armádu pěšáků bez toho, aby se uchyloval k hysterickému, nedůtklivému chování. Není ani přirozený showman, vyjma situací, kdy je to právě on, kdo musí uskutečnit to, co podle něj musí být realizováno."

,,Později, během dlouhých měsíců na Novém zélandu jsem poznal, že nedat na sobě nic znát je obchodní značka Petera Jacksona, signatura jeho nevzrušeného stylu vedení. To neznamená, že by se neradoval. Nikdy prost není příliš veselý ani příliš smutný. Takový je alespoň obraz, který si pěstuje. Nikomu nikdy neumožní, aby ho viděl jinak než jako poměrně pomuchlaného, vousatého, neudržovaného chlapíka v pytlovitých šortkách a sandálech (nebo bosého), zdánlivě lehce proplouvajícího životem navzdory obrovské tíze spočívající na jeho bedrech."

,,V mnohem širším významu Peter pěstuje důležité vztahy s významnými lidmi na základě důvěry a vzájemného respektu. Myslím, že Peter nevkládá důvěru do lidí příliš snadno. Přesto jsem měl ve svém případě pocit, že jakmile jsem dorazil na NZ, téměř zcela a hned mi důvěřoval. Samozřejmě věděl, že jsem podepsal onu dohodu o utajení, a to skoro určitě zmírnilo strach, že bych já či kdokoli jiný mohl zradit jeho důvěru. Mám však namysli otevřenost a upřímnot, pocit, že se nejen můžete svobodně vyjádřit, ale že si vašich myšlenek a názorů cení. Je to však dvojsečná zbraň, protože to, co řeknete, má pro Petera a Fran (Fran Walsh, manželka) význam. A pokud jsou vaše myšlenky neupřímné, nebo špatně vyjádřené, neprojdou vám jen tak. ... Peter a Fran jsou velice chápaví s shovívaví, viděl jsem však i to, co se stane, když se je lidé snaží využít nebo se chovají příliš sobecky. Pozoroval jsem Petera, jak si takovou událost ukládal do paměti a předsevzal si, že v budoucnu se bude více chránit. Peter mi připadá výjimečný tím, že na nikoho nemá spadeno a nejedná zlomyslně či pomstychtivě. Připadá mi jako dobrotivá bytost, dokonalejší než ostatní, která pouhou silou vůle dokáže velkolepé činy a z milosti svého talentu si může dovolit být štědrá duchem. Umí být náročný, když je třeba, a umí být vděčný, je-li to po zásluze."

,,Doufal jsem, že Peter Jackson bude vědět, co dělt, ale nedokázal jsem si představit, jak by kdokoli mohl naplánovat čas a nasměrovat energii k úspěšnému dokončení tohoto projektu. Od prvního dne jsem však viděl, že vypadá nadšeně a nadmíru sebejistě. Pomineme-li talent a ambice, Peter zůstal v srdci fanouškem. Během první prohlídky místa natáčení nám se smíchem řekl, že by si chtěl nechat vymazat vlastní paměť, aby nevěděl, jak byl ten film natočený. Chtěl se na něj jít podívat a užívat si ho jako kterýkoli jiný divák. V té chvíli jsem pochopil, jak jedinečný Peter je. Přestože potřeboval mít sebedůvěru a víru a autoritu, měl jem velmi silný pocit, že se účastní natáčení čistě emocionálním, téměř dětským způsobem. Navzodry tlaku, vyčerpání a ohromné velikosri daného úkolu byl šťastný, že tam je."

,,Příjezd do Peterova domu byl jako příjezd do skromného hradu krále nebo přinejmenším zámku šlechtice. ... Když jsem ho poprvé spatřil, zarazilo mě, jak málo dům připomínal sídlo krále. Byl krásný, rozlehlý, a výhled na přístav byl naprosto úžasný. Nebyla to však rezidence v pravém slova smyslu; nebyl to pomník ega svého majitele. Byl... prostě pohodlný. Navozoval pocit domova, nikoli muzea, což mi připadalo mimořádně půvabné a působivé. Líbilo se mi, že Peter ani Fran nebyli svým domem posedlí; namíst toho se více zajímali o svou práci a rodinu."

,,Později, když jsem své tetování pyšně ukazoval Peteru Jacksonovi, byl jsem překvapený a dojatý jeho reakcí.

,,Páni, to je skvělé," řekl, a v jeho očích bylo vidět, že to myslí vážně. Říkal jsem si, že Petera potěšilo, že naše zážitky z natáčení byly tak silné a že do značné míry to bylo právě díky jemu. Inspiroval nás a vštípil nám oddanost, bezpříkladnou a trvalou. Avšak až za rok poté, po uvedení prvního filmu do kin, jsem si uvědomil, jak velice se Peterovi mysšlenka tetování Společenstva zalíbila. Tehdy si on a producent Mark Odesky nechali udělat své vlatní tetování: číslo 10."

,,Většina mých kolegů mi však můj sklon brát věci příliš vážně promíjela. Včetně Petera a Fran. Měli jsme sicce několik ,,rozluček", ale oficiální rozloučení proběhlo v jejich domě při večeři pořádané pro herce. Každý z nás dostal zeleně vyvázanou ročenku s nápisem Pán Prstenů vyrytým do hřbetu. Uvnitř byla sbírka nádherných fotografií výmluvně popisujících příběh natáčení celé trilogie. A každá byla opatřena osobním vzkazem. Moje obsahovala pár slov poděkování za práci kterou jsem odvedl, a ujištění, že můj výkon byl smysliplný a jednoho dne osloví diváky. A pak přišla bomba, pasáž o mé ženě a dceři, připomínka toho, přoč jsem Petera a Fran nejvíc obdivoval: byli tím nejbezvadnějším párem a nejvíc hippie rodiči na světě.

,,Díky za to, že jsi nám dal Christine a Alexandru," napsali tam, ,,a že jsi je přivedl do našeho života."

Zavřel jsem ročenku a prsty přejel po jejím hřbetu. Podíval jsem se na Petera a Fran. A rozbrečel jsem se."

Citováno z:

ASTIN, Sean. Tam a zase zpátky. 1. vydání. Nakladatelství Alman s.r.o, Brno, 2006. ISBN 80-86766-15-2.