TAJNÝ DENÍK GLUMA
Den první: Zašel jsem na setkání Anonymních Perverzních Hobitofilů v Mlžných horách. Ukázalo se, že to na mě Sauron narafičil. Blbý Sauron.
Den pátý: Skřeti mě drží v Barad Dur. Donutili mě dívat se na ,Delfína
Filipa' pořád dokola, abych jim prozradil, kde je Prsten. Hnusné metody
mučení, za ty roky vymakané. Nevzdám se. Zůstanu silný.
Den šestý: Skřeti změnili taktiku - pouštějí mi pořád dokola ,Fakultu'. To
se nedá vydržet. Řekl jsem jim, kde je Prsten.
Den osmý: Utekl jsem z Mordoru. Vyrazil jsem do Kraje. Velice zklamaný,
že se za posledních pár týdnů nikdo neodpověděl na můj inzerát v Týdeníku Kraj. "Bezzubé, smrduté stvoření hl. modrookého kudrnatého hobita. Musí mít rád tmu, mazlení se šperky a oslovování sebe sama ve třetí osobě. Nekuřák."
Den desátý: Konečně jsem v Roklince narazil na Toho, kdo nese Prsten,
ale nemůžu se k němu dostat, protože je pořád naložený ve vaně s takovým udělaným chlápkem a od té doby, co jsem se musel třistakrát dívat na ten film o delfínech, se bojím vody. Fuj, jahody. Nesnáším jahody.
Den jedenáctý: Pokus dostat se na Elrondovu Radu zamaskovaný jako živý plot nevyšel. Ten protivný Glorfindel mě zavřel do skříně a tam jsem musel trčet kolik hodin, než si Elrond před zrcadlem vyzkoušel všechny Arweniny šaty. Mumlal přitom něco o tom, že Legolas vůbec není nejhezčí ze všech. Kde jsou ty doby, kdy chlapi byli chlapi, trpaslíci byli trpaslíci a elfové nosili kalhoty. I když Legolasova kombinace vysokých bot a sukně má něco do sebe.
Den třináctý: Odešel jsem z Roklinky, jdu za Společenstvem. Poslal
jsem Elrondovi anonymní dopis, že mu fialová nejde k pleti. Nejspíš uslyším jeho vzteklý řev až k Rohanské bráně.
Den patnáctý: To je neuvěřitelné, že pořád ještě používají tu starou
hlášku o ,Gondorském rohu'. Pamatuju, jak Správce zrušil původní plán na Gondorský xylofon kvůli rohu, který stejně vypadá divně. Nevím proč.
Isildurův dědic má smůlu, že nemá Gondorský roh (a hobity nijak
nezaujalo jeho strniště), protože evidentně jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.
Den třicátý: Děsná zima na Caradhrasu. Všichni chtějí nést Froda
nahoru. Nikdo nechce nést mě. Zašil jsem se k Legolasovi do batohu, ale nedělalo mi to dobře na žaludek. Je mi zle ze všech těch elfích vodiček na vlasy. Doufám, že si ničeho nevšimne.
Den třicátý první: Děsná tma v Morii. Legolas si pořád stěžuje na svůj
batoh a na vlhký vzduch, že mu škodí na pleť. Gandalf mu dal do vlasů
žvýkačku, když se nedíval. Typický Gandalf. Vždycky má u sebe žvýkačku.
Den třicátý třetí: Setkal jsem se s Balrogem v jeho útulném podzemním
mládeneckém hnízdečku. Balrog byl velice sklíčený. Pořád mu na
Gandalfovi záleží. Řekl jsem mu, že nejlepší by bylo si to vyříkat, vysvětlit Gandalfovi, že i když jsou každý úplně jiný, mají jiné hodnoty a jiný životní styl, jejich vztah není úplně vyloučený. Balrog řekl, že mu to
zní jako prázdné kecy Nového Věku. Řekl jsem mu, ať nechá být Druhý Věk a začne žít teď.
Den třicátý čtvrtý: Rozhovor mezi Gandalfem a Balrogem nedopadl
dobře, nakonec oba zahynuli. Asi přece jen nemám talent na dohazovače. Pozoroval jsem hobity, jak se objímají na skále. Mě nikdo obejmout nechce, jenom proto, že jsem znetvořený a slizký, to není fér. Gimli taky nevypadá nic moc a Boromir ho mačká jak pominutý.
Den třicátý šestý: V Lothlorienu. Zkusil jsem ty ostatní hobity, co
vypadají jeden jako druhý, odlákat od Toho, kdo nese Prsten. Rozstrkal jsem kolem mrkve, ale všechno pokazil Legolas. Posbíral je a udělal si z nich pleťovou masku. Aragorn mu řekl, že je mu trapné, když je spolu vidí a Legolas má na obličeji vrstvu strouhané mrkve. Legolas namítal, že nikterak nemládne. Aragorn podotkl, že koneckonců ani nestárne.
Den třicátý devátý: Nikdo si mě nevšímá. To nevydržím. Vyrazím za Tím,
kdo nese Prsten do Mordoru. Možná až mu ukousnu prst a seberu Prsten, dá si konečně říct a půjde se mnou na večeři. Musím ale napřed vymyslet, co se Samem.
Den pátý: Skřeti mě drží v Barad Dur. Donutili mě dívat se na ,Delfína
Filipa' pořád dokola, abych jim prozradil, kde je Prsten. Hnusné metody
mučení, za ty roky vymakané. Nevzdám se. Zůstanu silný.
Den šestý: Skřeti změnili taktiku - pouštějí mi pořád dokola ,Fakultu'. To
se nedá vydržet. Řekl jsem jim, kde je Prsten.
Den osmý: Utekl jsem z Mordoru. Vyrazil jsem do Kraje. Velice zklamaný,
že se za posledních pár týdnů nikdo neodpověděl na můj inzerát v Týdeníku Kraj. "Bezzubé, smrduté stvoření hl. modrookého kudrnatého hobita. Musí mít rád tmu, mazlení se šperky a oslovování sebe sama ve třetí osobě. Nekuřák."
Den desátý: Konečně jsem v Roklince narazil na Toho, kdo nese Prsten,
ale nemůžu se k němu dostat, protože je pořád naložený ve vaně s takovým udělaným chlápkem a od té doby, co jsem se musel třistakrát dívat na ten film o delfínech, se bojím vody. Fuj, jahody. Nesnáším jahody.
Den jedenáctý: Pokus dostat se na Elrondovu Radu zamaskovaný jako živý plot nevyšel. Ten protivný Glorfindel mě zavřel do skříně a tam jsem musel trčet kolik hodin, než si Elrond před zrcadlem vyzkoušel všechny Arweniny šaty. Mumlal přitom něco o tom, že Legolas vůbec není nejhezčí ze všech. Kde jsou ty doby, kdy chlapi byli chlapi, trpaslíci byli trpaslíci a elfové nosili kalhoty. I když Legolasova kombinace vysokých bot a sukně má něco do sebe.
Den třináctý: Odešel jsem z Roklinky, jdu za Společenstvem. Poslal
jsem Elrondovi anonymní dopis, že mu fialová nejde k pleti. Nejspíš uslyším jeho vzteklý řev až k Rohanské bráně.
Den patnáctý: To je neuvěřitelné, že pořád ještě používají tu starou
hlášku o ,Gondorském rohu'. Pamatuju, jak Správce zrušil původní plán na Gondorský xylofon kvůli rohu, který stejně vypadá divně. Nevím proč.
Isildurův dědic má smůlu, že nemá Gondorský roh (a hobity nijak
nezaujalo jeho strniště), protože evidentně jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.
Den třicátý: Děsná zima na Caradhrasu. Všichni chtějí nést Froda
nahoru. Nikdo nechce nést mě. Zašil jsem se k Legolasovi do batohu, ale nedělalo mi to dobře na žaludek. Je mi zle ze všech těch elfích vodiček na vlasy. Doufám, že si ničeho nevšimne.
Den třicátý první: Děsná tma v Morii. Legolas si pořád stěžuje na svůj
batoh a na vlhký vzduch, že mu škodí na pleť. Gandalf mu dal do vlasů
žvýkačku, když se nedíval. Typický Gandalf. Vždycky má u sebe žvýkačku.
Den třicátý třetí: Setkal jsem se s Balrogem v jeho útulném podzemním
mládeneckém hnízdečku. Balrog byl velice sklíčený. Pořád mu na
Gandalfovi záleží. Řekl jsem mu, že nejlepší by bylo si to vyříkat, vysvětlit Gandalfovi, že i když jsou každý úplně jiný, mají jiné hodnoty a jiný životní styl, jejich vztah není úplně vyloučený. Balrog řekl, že mu to
zní jako prázdné kecy Nového Věku. Řekl jsem mu, ať nechá být Druhý Věk a začne žít teď.
Den třicátý čtvrtý: Rozhovor mezi Gandalfem a Balrogem nedopadl
dobře, nakonec oba zahynuli. Asi přece jen nemám talent na dohazovače. Pozoroval jsem hobity, jak se objímají na skále. Mě nikdo obejmout nechce, jenom proto, že jsem znetvořený a slizký, to není fér. Gimli taky nevypadá nic moc a Boromir ho mačká jak pominutý.
Den třicátý šestý: V Lothlorienu. Zkusil jsem ty ostatní hobity, co
vypadají jeden jako druhý, odlákat od Toho, kdo nese Prsten. Rozstrkal jsem kolem mrkve, ale všechno pokazil Legolas. Posbíral je a udělal si z nich pleťovou masku. Aragorn mu řekl, že je mu trapné, když je spolu vidí a Legolas má na obličeji vrstvu strouhané mrkve. Legolas namítal, že nikterak nemládne. Aragorn podotkl, že koneckonců ani nestárne.
Den třicátý devátý: Nikdo si mě nevšímá. To nevydržím. Vyrazím za Tím,
kdo nese Prsten do Mordoru. Možná až mu ukousnu prst a seberu Prsten, dá si konečně říct a půjde se mnou na večeři. Musím ale napřed vymyslet, co se Samem.
Komentáře
Okomentovat