Tajný deník Smíška Brandoráda

TAJNÝ DENÍK SMÍŠKA BRANDORÁDA

Den první: Dostal jsem se do problémů, protože jsem vystřelil rachejtle na narozeninovém dýchánku. Podezřívám Gandalfa, že vůbec nebyl tak otrávený a že to použil jen jako omluvu, abychom se my malí hobiti celí zmáčeli a udřeli k smrti. Mé podezření se ještě prohloubilo, když se umývání nádobí proměnilo v leštění Gandalfovy hole a masírování Gandalfových nohou a na skákání v záhonu zelí bez šatů. Nechápu, koho se snaží oblbnout, zvlášť s tím masírováním.

Den druhý: Den začal slibně, když jsem našel mrkev, která měla ten správný tvar. Ještě slibněji to vypadalo, když Pipin šlohnul šest hlávek zelí, dva pytle brambor a tři kukuřičné klasy, ikdyž si myslím, že Pipin je více než optimistický. Myslím, že bychom dvě kukuřice zvládli, ale rozhodně ne před snídaní. Všechno šlo nakonec dolů z kopce, když jsme vrazili v kukuřičném poli do Froda a jeho věrného, byť trošku jednoduššího.....totiž oddaného sluhy Sama. Ten zabránil Pipinovi muchlování s Frodem tak, že jej v okamžiku překvapení shodil dolů z kopce. Při pádu mrkev zlomena. Jsem velmi smutný.

Den třetí: Na cestě divočinou s Frodem, Samem a Pipinem. Pronásleduje nás skupina jezdců v předpotopních černých hadrech. Jak řekl Gandalf "Šedý" dříve, černobílý vzhled je tak staromódní. Rád bych věděl, jestli se Frodo vyhýbá ošklivému rozchodu a nebo žárlivým scénám. Slyšel jsem o velké promiskuitě mezi hobity v hobitíně. Já osobně bych do toho nešel.

Den pátý: Všechno jde od devíti k pěti. Když jsme se zastavili v Hůrce, přibrali jsme k sobě rebelantského a neupraveného člověka, který je očividně perverzní hobitofil. Ne že by mě někdo poslouchal. Trval na tom, abychom všichni spali v jedné posteli v jeho ložnici, namísto abychom se vrátili do svých perfektních pokojů. Pak se tam celou noc poflakoval. Beztak čekal na nějaký šílený hobití grupáč pod peřinami. Samozřejmě se nedočkal, akorát jsem musel pořád Pipina přidržovat za pás, aby se nevrhl přez Sama na Froda. Copak chce Pipin za každou cenu umřít? Vzbudilo mě nanejvýš nepříjemné šimrání perverzního hobitofila. Řekl jsem mu ať táhne a on na to: Včera v noci jsi mluvil jinak. Po chvilce zmatku mi došlo, že si myslí, že jsem Pipin. Vysvětlil jsem mu to. Bylo mu trapně. Se slovy: "Jednou stejně budu král" se vypařil. Určitě bude. V tom případě jsem já elfí královna z temného hvozdu.

Den sedmý: V Roklince. Šoupli mě do pokoje hned vedle koupelny. Celou noc se ozývá šplouchání. Minulou noc mě vzbudil Elrond, když se snažil vlézt za mnou do postele. Bylo mu pěkně trapně, když zjistil, že hobit, kterýho vojíždí pod peřinami není Pipin. Rozhodl jsem se, že si koupím jmenovku.

Den desátý: Slepil jsem mrkev speciálním elfím lepidlem. Ať žiju!!

Den jedenáctý: Souhlasil jsem, že půjdu na výpravu, ale jen proto, abych dohlédl na Pipina. Také jsem zvědavý, jak to bude s Frodem, protože Aragorn po něm očividně jede. Sam ho samozřejmě zabije, jestli se o něco pokusí. Doufám, že se o něco pokusí.

Den patnáctý: Boromir nás učí šermovat s mečem. Typický člověk. Opravdu neprůhledné, když si háže meč do kalhot a chce, abychom mu ho vytáhli. Dneska pohladil Froda po vlasech a Aragorn mu málem ukousnul hlavu. Lidé jsou tak zábavní. Načapal jsem Pipina, jak šmíruje Legolase při jeho ranní rozcvičce, ale podařilo se mi jej nalákat na baklažán. Nevím, co budu dělat, až nám dojde zelenina.

Den šestnáctý: Boromir mě dneska pozval na procházku. Nenechám se nachytat na ten starý trik s Gondorským rohem. A nenechám a nenechám a nenechám. Sakra, aspoň jednou!

Den devatenáctý: Mám špatnou náladu. Boromir mi říkal Pipine v těch nejméně vhodných chvílích. Poukázal jsem na to, že nejsem Pipin, ale Smíšek a že už po tři týdny udržujeme fungující vztah. Ale on se je zasmál a poplácal mě po hlavě. Uvědomil jsem si, že mě vlastně od Pipina nemůže rozeznat. Jsem odsouzen k tomu, abych byl navždy Neodlišitelný hobití přívěšek. I v záležitostech romantiky. Uvažuji o radikální změně účesu. Napadá mě třeba číro.

Den dvacátý: Tak mám číro, ale nikdo si toho nevšiml, protože v Morii je velká tma. Je docela problematické dohlížet na Pipina. Vytržen ze spánklu, když se Legolas snažil vplížit pod mojí přikrývku. Upozornil jsem ho na to, že nejsem Pipin. Legolas odvětil: To zase není takovej rozdíl, že? V následném souboji mrkev opět zlomena. Dal jsem jí Gandalfovi na opravu a on jen řekl: Ty blázne Bralovská! Mám lepší věci na práci, než spravovat tvojí zeleninu! Raději jsem ho neopravoval, protože mám strach ze špičatého klobouku.

Den dvacátý druhý: Gandalf spadl do stínu. Mrkev vzal s sebou. Jsem z toho smutný. Snažil jsem se utěšit Pipina, ale toho spíše rozveselilo Legolasovo nudistické zpracování muzikálu Silmarilion. Já jsem se nedíval. Na ¨mě tam bylo příliš mnoho vysokých kopů.

Den dvacátý osmý: V Lothlorienu. Navštívilo mě minimálně padesát elfů a jeden lesní svišť. Všichni přesvědčeni o tom, že jsem Pipin. Pipin samozřejmě nebyl nikde k nalezení. Pravděpodobně byl někde s Boromirem. Něco se musí udělat. Svišť byl neúnavně vlezlý. Asi....Určitě ne.

Den třicátý: Zajali nás skřeti. Vše jde podle plánu. Řekl jsem Pipinovi, že si budeme muset vysouložit cestu ven ze zajetí. Pipin viditelně potěšen. Počkejte až si uvědomí, že bude muset osouložit mě, abychom utekli ze zajetí. Navíc, skřeti mi dali úplně novou mrkev, jako odměnu za to, že jsem na Boromira maloval velké žluté terče když se nedíval. Když se to tak vezme, byl to velmi vydařený den.