Tajný deník Arwen

TAJNÝ DENÍK ARWEN

Den první: Dnes jsem se rozešla s Aragornem. Chtěl mi dát k Valentýnovi hliněnou dýmku a pár šípů. Ikdyž jsem mu jasně řekla, že chci noční košilku. Poslala jsem ho pryč z Roklinky.

Den druhý: Sama a nudím se. Neměla jsem Aragorna posílat pryč. Co na tom, že chtěl, abych si v intimních chvilkách nasadila kudrnatou paruku a chodila po kolenou? Jiní lidé mají určitě taky tak divné úlety. Kdyby mě aspoň zajímali elfové, ale od toho debaklu s Glorfindelem v Druhém věku, kdy mě obvinil, že napodobuji jeho účes, mě přestal bavit.

Den třetí: Někdo si zase zkoušel moje šaty. Jsou všechny úplně vytahané. Hlavně ty fialové.

Den šestý: Legolas se naštval, když jsem nahodila, že si zkoušel moje šaty. Říká, že jsem zpochybnila jeho mužnost. Mužnost? O čem to mluví?

Den jedenáctý: Legolas se pořád ještě čuří. Říká, že si z něho ostatní elfové od toho incidentu se zkoušením šatů utahují. Říká, že ho neberou vážně jako muže. Asi neslyšel, jak o něm taťka posledně na Radě řekl, že je ten "nejteplejší teplý elf, co si to kdy hasil kolem". Nebo tonepochopil, jse sice zatraceně hezký, ale chytrý už míň.

Den třináctý: Hrozně, hrozně, hrozně se nudím. Asi vyjedu někam pryč z Roklinky za dobrodružstvím, nebo na nákupy.

Den sedmnáctý: Jela jsem do Hůrky. Ptala jsem se u Máselníka, jestli viděl Aragorna. Máselník řekl: "Toho perverzního hobitofila?" Řekla jsem mu, že asi myslí nějakého jiného Aragorna, syna Arathornova. On řekl: "Je to ten chlápek `Ještě nejsem král` ne?" Na to jsem neodpověděla. Někteří lidé nestojí za to, abych se s nima bavila.

Den osmnáctý: Sleduju Aragorna už dva dny. Nikdy jsem vlastně neviděla hobity zblízka. Celá ta záležitost s kudrnatou parukou a umělýma nohama začíná dávat smysl. Velice se zlobím.

Den dvacátý: Myje si někdy vlasy, když není se mnou?

Den dvacátý čtvrtý: Je to jasné. Aragorn je perverzní hobitofil. Jede po tom malém modrookém Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den dvacátý pátý: Odlovila jsem Sama, když hledal nějaké bylinky. Vysvětlila jsem mu přesně, jak je možné zabít chlapa jenom vidličkou a kusem gumy. Nasměrovala jsem ho k Aragornovi.... a nic. "Ale my ho potřebujeme, aby ochránil Froda, elfí paní." Tupý hobit. Na to nemám nervy.

Den dvacátá šestý: Nakonec jsem se rozhodla, že se o Aragorna pstarám sama. Zrovna jsem se mu chystala podříznout ten jeho proradný krk, když mě vyrušilo sténání Toho, kdo nese Prsten. Napadlo mě, že Aragorna naštvu, když toho mrňavého hrdinu trochu povozím na koni. Ten malý hobitek je fakt docela roztomilý, čert ho vem! Nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z hobita. Pořád si opakuju: "Drž se zpátky, nedostupná elfí princezno! Drž se zpátky, nedostupná elfí princezno!" Zvlášť nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z nazelenalého polomrtvého hobita.

Den dvacátý sedmý: Honí mě Prstenové přízraky. Nuda. Vyrazím do Roklinky.

Den dvacátý devátý: Nemůžu se dostat k Tomu, kdo nese Prsten. Sam se pořád motá okolo, plus načapala jsem Aragorna, jak slídí v křoví kolem hobitích pokojů. Tvrdil, že hledá kousek Narsilu, který někam založil.

Den třicátý: Hobiti jsou otravní. Problémy v kuchyni - došla mrkev. Problémy v koupelně - došla jahodová pěna do koupele. Problémy s Legolasem - nenechá mě jít na Radu, protože by tam potom nebyl nejhezčí. Taťka začíná být nějaký přetažený. Včera se mě celý přešlý ptal, jestli mu sluší fialová. Řekla jsem mu, že určitě ne, je přece podzimní typ.

Den třicátý druhý: Celý den jsem se procházela po mostě, abych jako náhodou potkala Aragorna. Bez obalu jsem mu řekla, že je hobitofil. Řekl mi, že Isildur byl perverzní hobitofil a on jenom chce svojí kariéru vybudovat podobným způsobem. Řekla jsem mu: "Jsi Isildurův dědic, ne Isildur sám." Na to řekl: "Kdybys jenom byla o trochu menší a měla větší nohy..."

Den čtyřicátý: To byla noc s Gimlim! Ty jeho copy! Ta jeho sekyra! Jsem do něho zblázněná! Už žádní hobiti, těď miluju trpaslíky. No, možná se ještě půjdu naposledy kouknout, jak Sam koupe Froda. Nakonec, ten klíč od koupelny jsem Aragornovi nečejzla z kapsy jen tak pro nic za nic.