FARAMIRŮV TAJNÝ DENÍK
Den první: Věnovali jsme se naší obvyklé práci - stříleli jsme nepřátele ze zálohy. Ukořistit živou ženu se mi nepodařilo, ale ulovili jsme dvojici divných stvoření. Velmi milé překvapení. Po měsících strávených mezi neholenými vojenskými ksichty konečně něco, co má hladké tvářičky a velké modré oči.
Den druhý: Přesvědčil jsem ty dva, aby šli s námi. Použil jsem jen mírné násilí a dal jsem jim zavázat oči, aby je náš surový vzhled nelekal. Nejsem úchylák jako Boromir! U mně jde jen o vrozenou touhu ochraňovat menší, slabší, půvabnější, s takovou sladkou pusinkou... Ksakru, vždyť jsem přece chlap! A gondorský kapitán!
Den třetí: Moji muži celou noc losovali, kdo ty maličké přenese přes vodopády. Dva skončili s nožem v břichu, protože švindlovali. Já jsem vyhrál toho tmavovlasého. Taky jsem švindloval, ale kapitánovi se nikdo neodváží odporovat. Jak se tak rozhlížím, v týhle divočině nejsou žádný ženský. Otec mě zahluší, jestli se vrátím bez nevěsty, a ještě k tomu mrtvý jako můj bratr Boromir.
Den čtvrtý: Průzkumníci přinesli aktualizované mapy Středozemě. Máme problém. Vypadá to, že Mordor je ve skutečnosti o dost blíž, než jsme si mysleli. Poslal jsem do Osgiliathu 500 mužů, aby to prověřili. Víc nemáme, populace v Gondoru klesá. Jsem zoufalý. Už jsem dal na každý strom přibít oznámení: "Hledám ženu. Na vzdělání, vzhledu a pohlaví nezáleží." Ale jediné, co zatím přišlo, byla pokuta od Správy Gondorského národního parku.
Den pátý: Stále žádná žena. Hledám nové možnosti, ale moc se mi nedaří. Chápu, že Sarumanovi se podařilo spářit samce skřetů se samicemi goblinů, no já z mých chlapů potomstvo nevytluču, ani kdybych jim vyplácel porodné.
O půlnoci:
Ale snaží se, to se musí nechat.
Den šestý: Potřeboval jsem trochu klidu a romantické rande u jezírka s menším zajatcem vypadalo celkem slibně, ale ten tlustý hobit strašně žárlí - rachtal tím svým nádobím tak, že jsem neslyšel ani slovo. Pak mě ještě vyrušil můj pobočník, že do něho zase něco vlezlo. Do jezírka, samozřejmě. Tam se nesmí, protože z posvátné vody Gondorští chlapi čerpají sílu k potenci. Cha, potence! Narušitele jsme chtěli zastřelit, ale můj zajatec prokázal obdivuhodné schopnosti a vylákal ho ven. "Důvěřuj pánovi," zašeptal, a já jsem klesl na všecky čtyři a plazil se k němu. Ještě že mě nikdo neviděl, všichni zírali na půvabného zajatce.
Za tím hochem by kráčely davy.
Den sedmý: Stále nemám nevěstu. V okolí Minas Tirith je nedostatek nevěst. Dokonce jsem slyšel, že ani moje matka nebyla čistokrevná žena. To všechno proto, že v čase války se rodí víc chlapců. A tady je válka pořád. Narušitel se jmenuje Glum. Je odporný, ale když Myazakiho náhodou zabijou, jmenuju ho hlavním kuchařem. Nikdo neumí připravit takové suši jako Glum!
Den osmý: Ti maličký se jmenují Frodo a Sam. Konečně prozradili, že jsou hobiti z Kraje, ale neřekli, z kterého. Nevěřili byste: Frodo má hruď bez jediného chloupku. Ověřil jsem si to. Ne, nejsem žádný zvrhlík, abych mu sahal do výstřihu. Použil jsem špičku meče. Fakt. Má pleť hebkou jako dívenka. Nevím, proč jeho bodyguard tak vyváděl. A už vůbec nechápu, co to furt mele o nějakém prstenu.
Den desátý: Vypadá to, že Glum je asi Frodův bývalý. Stále naříká kvůli prstenu, který Frodíkovi daroval. Fuj, takový nechutný tvor, vůbec se modroočkovi nedivím, že chce tu obroučku zničit. Chudák chlapec, budí nemravné představy všude, kam se pohne. Stejně se nedá nic dělat. Sam by mě zabil, kdybych se o něco pokusil. Frodo je tak útlý a jemný a pěkňoučký... Kdybych mu koupil ženské šaty a nahradil ten laciný přívěšek, co nosí na hrudi, něčím vkusnějším, mohl bych ho otci představit jako svou vyvolenou. K čertu, co to povídám? Jsem přece gondorský kapitán, ne?
Den patnáctý: Přistihl jsem chlapy, jak hrajou vadí-nevadí. Nejoblíbenějším trestem bylo oholit si tvář dýkou, chodit po kolenou a vyvalovat nevinné oči. Zvláštní, každý švindloval, aby prohrál.
Frodo stále naříká, abych ho pustil, ale když já si nedokážu odříct jeho milou společnost. Uvažuju o elfech. Prý mají ve zvyku každých tisíc let podstoupit změnu pohlaví, aby zahnali nudu. Někteří tím prošli tolikrát, že samečka od samičky rozeznáš jen podle hloubky výstřihu.
Večer: Gandalf jednou říkal, že skřeti jsou jen zmutovaní elfi. Asi už chápu Sarumanovy inseminační metody.
Den dvacátý pátý: Přišli jsme do Osgiliathu. Město je pod palbou, jako vždy. Hnusný pohled, jen ruiny, zarostlí chlapi a ještě k tomu písek ve slipech. Ještě že je s námi Frodíček. Myslím, že se vykašlu na předsudky a vezmu ho domů jako svou nevěstu, ale ten tlusťoch se na mně hned vrhl a začal křičet, že i můj bratr dal Frodovi prsten, či co! A potom ho zabili. To je celý Boromir, doplatil na svou přílišnou žádostivost.
Později:
Frodík je zřejmě chlapec s bohatou minulostí. Kromě Boromira a toho slizkého Gluma měl ještě jinou známost, nějaký pilot v burnusu. Jistě šlo jen o jednostranný vztah, když Frodo vylezl na hradby a riskoval život, aby vrátil morgulskému teroristovi jeho prsten. Naštěstí ho Sam zachránil. Asi bychom spolu nebyli šťastní. Pochopil jsem, že dokud nezahodí všechny prsteny, nebude volný a nedokáže se na nikoho vázat. Dám mu volnost, ať mě tatík třeba oběsí. Přesto jsem si jistý, že se s Frodíkem ještě potkáme. Kojná přece vždycky tvrdila, že moje životní láska přijde ze severu.
Den druhý: Přesvědčil jsem ty dva, aby šli s námi. Použil jsem jen mírné násilí a dal jsem jim zavázat oči, aby je náš surový vzhled nelekal. Nejsem úchylák jako Boromir! U mně jde jen o vrozenou touhu ochraňovat menší, slabší, půvabnější, s takovou sladkou pusinkou... Ksakru, vždyť jsem přece chlap! A gondorský kapitán!
Den třetí: Moji muži celou noc losovali, kdo ty maličké přenese přes vodopády. Dva skončili s nožem v břichu, protože švindlovali. Já jsem vyhrál toho tmavovlasého. Taky jsem švindloval, ale kapitánovi se nikdo neodváží odporovat. Jak se tak rozhlížím, v týhle divočině nejsou žádný ženský. Otec mě zahluší, jestli se vrátím bez nevěsty, a ještě k tomu mrtvý jako můj bratr Boromir.
Den čtvrtý: Průzkumníci přinesli aktualizované mapy Středozemě. Máme problém. Vypadá to, že Mordor je ve skutečnosti o dost blíž, než jsme si mysleli. Poslal jsem do Osgiliathu 500 mužů, aby to prověřili. Víc nemáme, populace v Gondoru klesá. Jsem zoufalý. Už jsem dal na každý strom přibít oznámení: "Hledám ženu. Na vzdělání, vzhledu a pohlaví nezáleží." Ale jediné, co zatím přišlo, byla pokuta od Správy Gondorského národního parku.
Den pátý: Stále žádná žena. Hledám nové možnosti, ale moc se mi nedaří. Chápu, že Sarumanovi se podařilo spářit samce skřetů se samicemi goblinů, no já z mých chlapů potomstvo nevytluču, ani kdybych jim vyplácel porodné.
O půlnoci:
Ale snaží se, to se musí nechat.
Den šestý: Potřeboval jsem trochu klidu a romantické rande u jezírka s menším zajatcem vypadalo celkem slibně, ale ten tlustý hobit strašně žárlí - rachtal tím svým nádobím tak, že jsem neslyšel ani slovo. Pak mě ještě vyrušil můj pobočník, že do něho zase něco vlezlo. Do jezírka, samozřejmě. Tam se nesmí, protože z posvátné vody Gondorští chlapi čerpají sílu k potenci. Cha, potence! Narušitele jsme chtěli zastřelit, ale můj zajatec prokázal obdivuhodné schopnosti a vylákal ho ven. "Důvěřuj pánovi," zašeptal, a já jsem klesl na všecky čtyři a plazil se k němu. Ještě že mě nikdo neviděl, všichni zírali na půvabného zajatce.
Za tím hochem by kráčely davy.
Den sedmý: Stále nemám nevěstu. V okolí Minas Tirith je nedostatek nevěst. Dokonce jsem slyšel, že ani moje matka nebyla čistokrevná žena. To všechno proto, že v čase války se rodí víc chlapců. A tady je válka pořád. Narušitel se jmenuje Glum. Je odporný, ale když Myazakiho náhodou zabijou, jmenuju ho hlavním kuchařem. Nikdo neumí připravit takové suši jako Glum!
Den osmý: Ti maličký se jmenují Frodo a Sam. Konečně prozradili, že jsou hobiti z Kraje, ale neřekli, z kterého. Nevěřili byste: Frodo má hruď bez jediného chloupku. Ověřil jsem si to. Ne, nejsem žádný zvrhlík, abych mu sahal do výstřihu. Použil jsem špičku meče. Fakt. Má pleť hebkou jako dívenka. Nevím, proč jeho bodyguard tak vyváděl. A už vůbec nechápu, co to furt mele o nějakém prstenu.
Den desátý: Vypadá to, že Glum je asi Frodův bývalý. Stále naříká kvůli prstenu, který Frodíkovi daroval. Fuj, takový nechutný tvor, vůbec se modroočkovi nedivím, že chce tu obroučku zničit. Chudák chlapec, budí nemravné představy všude, kam se pohne. Stejně se nedá nic dělat. Sam by mě zabil, kdybych se o něco pokusil. Frodo je tak útlý a jemný a pěkňoučký... Kdybych mu koupil ženské šaty a nahradil ten laciný přívěšek, co nosí na hrudi, něčím vkusnějším, mohl bych ho otci představit jako svou vyvolenou. K čertu, co to povídám? Jsem přece gondorský kapitán, ne?
Den patnáctý: Přistihl jsem chlapy, jak hrajou vadí-nevadí. Nejoblíbenějším trestem bylo oholit si tvář dýkou, chodit po kolenou a vyvalovat nevinné oči. Zvláštní, každý švindloval, aby prohrál.
Frodo stále naříká, abych ho pustil, ale když já si nedokážu odříct jeho milou společnost. Uvažuju o elfech. Prý mají ve zvyku každých tisíc let podstoupit změnu pohlaví, aby zahnali nudu. Někteří tím prošli tolikrát, že samečka od samičky rozeznáš jen podle hloubky výstřihu.
Večer: Gandalf jednou říkal, že skřeti jsou jen zmutovaní elfi. Asi už chápu Sarumanovy inseminační metody.
Den dvacátý pátý: Přišli jsme do Osgiliathu. Město je pod palbou, jako vždy. Hnusný pohled, jen ruiny, zarostlí chlapi a ještě k tomu písek ve slipech. Ještě že je s námi Frodíček. Myslím, že se vykašlu na předsudky a vezmu ho domů jako svou nevěstu, ale ten tlusťoch se na mně hned vrhl a začal křičet, že i můj bratr dal Frodovi prsten, či co! A potom ho zabili. To je celý Boromir, doplatil na svou přílišnou žádostivost.
Později:
Frodík je zřejmě chlapec s bohatou minulostí. Kromě Boromira a toho slizkého Gluma měl ještě jinou známost, nějaký pilot v burnusu. Jistě šlo jen o jednostranný vztah, když Frodo vylezl na hradby a riskoval život, aby vrátil morgulskému teroristovi jeho prsten. Naštěstí ho Sam zachránil. Asi bychom spolu nebyli šťastní. Pochopil jsem, že dokud nezahodí všechny prsteny, nebude volný a nedokáže se na nikoho vázat. Dám mu volnost, ať mě tatík třeba oběsí. Přesto jsem si jistý, že se s Frodíkem ještě potkáme. Kojná přece vždycky tvrdila, že moje životní láska přijde ze severu.
Komentáře
Okomentovat